Norsko je v Evropě dlouhodobě vnímáno jako země elektromobilů a čisté dopravy. Více než polovina nových prodaných aut zde jezdí na elektřinu a vláda se netají ambicí stát se první zemí, kde se prodej klasických vozů se spalovacím motorem úplně ukončí. Přesto i v Norsku stále jezdí velké množství dieselových aut, a právě na ně míří jedno z nejpřísnějších opatření – dočasné zákazy vjezdu při zhoršené kvalitě ovzduší.
Na rozdíl od Německa, Francie nebo Itálie, kde fungují stálé nízkoemisní zóny s pevně danými pravidly, Norsko vsadilo na flexibilitu. V hlavním městě Oslu, ale také například v Bergenu, se mohou aktivovat lavutslippssoner – tedy zóny s omezením emisí, které platí jen po dobu smogové situace. Pokud koncentrace škodlivin v ovzduší překročí povolené limity, město vyhlásí zákaz vjezdu pro starší dieselová vozidla do vybraných částí. Opatření se obvykle aktivuje s jednodenním předstihem a řidiči jsou informováni prostřednictvím médií, dopravních značek a oficiálních webů.
Smyslem je rychle snížit koncentraci prachových částic a oxidů dusíku, které jsou v zimních měsících výrazně vyšší. Dieselová auta jsou v Norsku tradičně velmi rozšířená a patří k hlavním zdrojům znečištění. Dočasný zákaz tak může mít okamžitý dopad – provoz se sníží a město dokáže během krátké doby zlepšit kvalitu vzduchu.
Řidiči, kteří zákaz poruší, riskují pokutu ve výši kolem 1 500 norských korun (zhruba 130 €). Kontroly probíhají jak prostřednictvím hlídek, tak i kamerových systémů, které snímají registrační značky. Zákaz se přitom vztahuje i na zahraniční vozy, které mají stejné povinnosti jako místní.
Výjimky samozřejmě existují – zákaz se netýká záchranných složek, vozidel zásobování nebo osob se zdravotním postižením. Elektromobily, plug-in hybridy a vozy na vodík mají do města vstup povolen vždy, což je v souladu s norskou strategií podpory bezemisní dopravy.
Zajímavé je, že tento model se ukazuje jako poměrně účinný a zároveň flexibilní. Zatímco stálé emisní zóny v jiných zemích často vyvolávají odpor, v Norsku je dočasný zákaz vnímán jako spravedlivý kompromis. Opatření zasahuje jen v době, kdy je to opravdu nutné, a řidiči mají možnost se mu přizpůsobit.
Dočasné emisní zóny jsou tak dalším důkazem, že Norsko hledá inovativní cesty, jak chránit ovzduší a zdraví obyvatel. V kombinaci s rychlým rozvojem elektromobility jde o model, který může být inspirací i pro další evropské země.